Brontosauři

Hrášek

Jak Ev mořích slunce s tmou se ztrácí
a pokřik racků šel už spát,
tak Amaj7utekla nám láska - jó, to se Estává
a F#najednou tě holka nemám Hrád.

Mám Edost už těch tvejch věčnejch nářků
a prožárlenejch hloupejch scén,
tak Amaj7někdy zase brnkni - jó, to se Estává,
prostě Htáhne mě to z kruhu Even.

Já Epůjdu až tam, na místa, kde už to znám,
pár stromů, Amaj7ohniště a tunel a Etrať,
a kašlu na celej svět, jen v tobě zas jsem se splet
a po stý Amaj7řeknu sobě "hloupneš tak Eplať".

Jak nabobtnalý klíčky z hrášků
byly cíle tvý a já chtěl víc,
já předělat chtěl svět - jó, to se stává,
kolik bylo nás a stále nic.

Tak pozdravuj ty svoje šminky lásko
a do zrcadla zkoušej řvát,
holt utekla nám láska - jó, to se stává,
a najednou tě holka nemám rád.