Brontosauři
Hráz
GGStál tam na stráni Gmaj7dům,
v něm židle a G6stůl,
pár kůží a Gkrb, co dřevo z něj Amivoní.
D7S jarem, když máj rozdá barvy svý,
tu sosna krásná nad chajdou se Gskloní. D7
A Gříčka, když stříbrným Gmaj7hávem
se přikryje G6s ránem,
svý ahoj jí Gdáš a pak je tu Eden.
CZazní údolím kytara tvá,
ta Emipíseň ráno uvítá,
svět D7s ním, svět Gs ním. D7
Touláš se po lese, touláš
a jenom tak bloumáš
a koruny stromů tě uvítaj' rosou.
Víš, že času je dost, to znáš,
a možná potkáš někde dívku bosou.
Po slůvkách, který se říkaj',
po dnech něžných stisků
vás uvítá chajda a pak je tu den.
Zazní údolím kytara tvá,
ta píseň ráno uvítá,
svět s ním, svět s ním.
Však náhle volání táhlé
ti přeruší snění
a oznámí všem: je poslední den.
Voda zaplaví údolí,
sosnu, chajdu, pohled zabolí.
Ta hráz je potřebná všem,
však zabíjí den,
co nosil tě v náručí romantickém.
Zazní údolím bolest tvá,
ta bolest ráno uvítá,
svět s ním, svět s ním.
GPam, pa rara du Gmaj7dam... G6 G