Brontosauři

Vodník

DPosvěcený deštěm, který padá z nebe,
Avlasy jako vodník pod šosem to zebe,
z kůže Emibřízy když narodil se A7oheň
Dvysuší jim Hmipromáčenej A7den.

Malovaný sluncem hnědou barvou klasů
indiánsky hrátky starejch dobrejch časů,
večer zvedaj hlavu do rozsvícenejch hvězd,
lesem zazní písně dlouhejch cest.

Na krku svý znamení - raka, kotvu, list,
na rukávech domovenky, z kterejch můžeš číst,
na srdci sem tam záplatu jak život šel,
mlčej v ohni když se rozhořel.

Krásný Dnoci plný bílejch hvězd a kamaráAdů,
Dvyzpívaný touhy kluků z měst
plný bláznivejch Asnů.

Jiný písně zazněj než učili se zpívat,
jinak viděj spěv než učili se dívat,
v celý přírode se nenajde tak hned,
tolik hrůzy, co už stvořil ten náš svět.

A tak vyšlápli si s ránem a první listy stránek
popisujou písmem, co poslal z lesů vánek,
hledaj na slunci si místo, kdo z nich ví,
co zítra na ně svět zas vymyslí.