Waldemar Matuška

A tak dál nosíš po kapsách sny mládí

DUž ti Gnení patnáct Amilet
a Hmiznáš i Amisvět,
sto Gproblémů dnes Dpřejdeš legrácGkou. D G D
Už jsi Godvyk chodit Amibos,
jsi Hmimuž a Amikos
a Gvychloubáš se Dpózou světácGkou.

Přesto Cmáš, jak sám víš,
dosud v kapsách tajnou Gskrýš,
Gmaj7no a tou se E7vracíš do dětstA7ví. D
Máš tu, Gco si budem Amilhát,
i Hmišpunt, i Amidrát
a Gskrejváš nám to Dhloupý svědectGví.

®
A tak Amidál nosíš po kapDsách sny Gmládí,
starej Aminůž s prošlou vstupenDkou, to Gznám.
A tak Dmidál nosíš G7po kapsách sny Cmládí, Cmi
nač ten Emikrám, A7nač ten Dkrám, D7nevíš Gsám.

S časem Amiprý člověk nerovDný boj Gsvádí,
tisícAmikrát dostal zabrat, Dno jen Ghoušť.
A tak Dmidál nosíš G7po kapsách sny Cmládí, Cmi
bez těch Emisnů A7byl by Dsvět D7holá Gpoušť. D G D

V kapse najdeš, možná fakt,
i klíč i akt,
a ty vní máš i kámen se slídou.
Něco kapslí, jeden fant,
ty gróf a grand,
i přání pár, co nikdá nevyjdou.

V kapsách tvých, ano v nich,
zbylo pár snů klukovských,
ve kterých se vrátíš do dětství.
Kapsy hlubší, než ty sám,
i já je mám
a ukrývám je právem sobectví.

®
A tak dál nosím po kapsách sny mládí,
starej nůž s prošlou vstupenkou, co mám.
A tak dál nosím po kapsách sny mládí,
nač ten krám, nač jej mám, nevím sám.

S časem prý člověk nerovný boj svádí,
tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť.
A tak dál nosím po kapsách sny mládí,
bez těch snů byl by svět holá poušť.