Jaroslav Samson Lenk

Už to nenapravím

Cmi


V Cmidevět hodin dvacet pět Fmě opustilo štěstí,
ten G#vlak, co jsem jím měl jet, na koleji Gdávno G7nestál.
V Cmidevět hodin dvacet pět Fjako bych dostal pěstí,
já G#za hodinu na náměstí měl jsem Gstát,
ale v G7jiným městě.
Tvá C7zpráva zněla prostě a byla tak krátká,
že Fmistavíš se jen na skok, že nechalas' mi vrátka
Bzadní otevřená, Gzadní otevřená.
Já C7naposled tě viděl, když ti bylo dvacet,
Fmito jsi tenkrát řekla, že se nechceš vracet,
Bže jsi unavená, Gze mě unavená.



Já Cmičekala jsem, hlavu jako střep, a Fzdálo se, že dlouho,
G#může za to vinný sklep, že člověk Gčasto G7sleví.
Já Cmičekala jsem, hlavu jako střep, Fs podvědomou touhou,
G#čekala jsem dobu dlouhou, víc než Gdost, kolik G7přesně nevím.
Pak C7jedenáctá byla a už to bylo pasé,
já Fmiměla vědět dřív, že vidět chci tě zase,
Bláska nerezaví, Gláska nerezaví.
Ten C7list, co jsem ti psala, byl dozajista hloupý,
byl Fmiodměřený moc, na vlídný slovo skoupý,
Buž to nenapravím, Guž to nenapravím.